PANÍ učitelko Marie,

dnes jsi zaslechla své poslední oficiální zvonění. Do lehkého kroku Ti zpívalo skoro 200 dětí a některé z nich Ti zatančily. Vědí, že k nim přistupuješ s respektem, otevřenou náručí a vždy bez zbytečného hudrování. Děkujeme, že pro Tebe není nikdy škoda času přemýšlet o malých ani větších spoluobyvatelích naší školy. Vybíráš si to dobré v nás a k tomu se obracíš.

Věříme, že se budeš často vracet a připomínat nám, co je podstatné.

Tvoje kolegyně a děti (jsou pořád i tady)

„Tak, Maruško, odvedla´s tu práci,

nad kterou se slova lehce ztrácí.

Dech se tají nad tou informací,

zpívají ptáci-

že jsi naše jistota a skála,

Tobě patří potlesk, dík a chvála,

každá chvíle tady za to stála,

kdy ses usmála.

Tvoje oči živé, chuť pochopit,

věty povzbudivé, vesmírný klid,

sto laskavých tónů, herecký čich,

nevěř tomu, že se vzdáme jich.„