Ve čtvrtek druháci vyhlásili Den voňavého jablíčka a nechali učebnice doma. Od prvního zazVonění ovoce hladili, očichávali, vzájemně ochutnávali a přemýšleli, jak by své vjemy do slov poskládali. Nebylo to snadné, ale v mnohých zajiskřilo a své dojmy před obědem dokonce vpletli do veršů. To už měli za sebou soupeření o nejdelší slupku, vaření a následnou hltavou degustaci:) jablkového kompotu a pudinku, počítání a tajenky, hledání jablek v pohádkách i písničkách… Akce by jistě nešla utajit, protože voněla celá chodba… …což neuvidíte tady:).

Listopadové dny přímo vybízejí ke změně nálady, šatníku i aktivit směrem k tajemnu, děsuplnu a magičnu. Čarovno a hlasy téměř záhrobní  v tomto týdnu ovládly místnosti naší školy…bohužel, jen zlomek máme zachycen tady. Je totiž o strach v takových chvílích fotit…lepší je mít se na pozoru…

Úterní ráno bylo děsivé! Ale odpadla potřeba se rozhodovat, zda vytáhnout modré tričko nebo zelenou sukni; vítězily nejstrašlivější hadry:). Nejlépe se oblékla prý paní učitelka, kterou děti ani nechtěly pustit do třídy. Každé strašidlo si muselo vymyslet pro tento den novou identitu, protože s Aničkou nebo Josefem by to daleko nedotáhlo. Dopolední soutěžení přineslo každému duchaplnou výhru.Jak tajuplné atrakce se tu udály, můžete hádat z jejich názvů – halloweenský pavouk, jablko, toaleťák, brčkovaná, pyramida, sušenka a žížalka. …a nebo se podívejte tady. A odezvy samotných strašidýlek? „Byl to zábavný a dobrý den! Byl to můj nejlepší den, moc jsme si to užili! Paní učitelka byla jako pravá čarodějnice, málem jsem…

V podzimních dnech jsme s dějepisným seminářem nezaháleli. Nejdříve jsme zhlédli výstavu Kouzlení bílou nitkou, poté jsme se vydali na návštěvu depozitáře Muzea Zubří, kde nás provedla paní Erika Ondřejová, a naše dosavadní putování za historií jsme zakončili ve Valašském muzeu v přírodě. Program Co vařily naše babičky nám nakrmil i bříška, jelikož jsme si vyzkoušeli uvařit tradiční valašská jídla. Foto: Depozitář a Co vařily naše babičky