Měli jsme možnost vyzkoušet si na chviličku, jaké to je muset se obejít bez zraku, sluchu nebo možnosti chodit. Pozvání k nám přijala paní Alenka, která má velké zkušenosti se světem dětí s postižením. Přivezla s sebou spoustu pomůcek a představila nám invalidní vozík, zvonící míč, slepeckou hůl, hmatové pexeso, texty psané Braillovým písmem, reliéfní obrázky, hrnek s hladinkou…naše děti ji skoro nechtěly pustit ze tříd, kolik měly otázek. Diskutovaly o sportech na paralympiádě i o tom, jak jemně nabídnout pomoc, zkoušely malovat nohou i ústy, svezly se na vozíčku, vedly „slepého“ kamaráda…a hodina byla TAK krátká… Několik záběrů máme tady…a další přibudou příští týden..

Místo obvyklého odpoledního mizení  zvuků ze  tříd a chodeb se v pondělí decibely množily. Druháci nabalení jako na zahraniční dovolenou už lehce po 16. hodině pečlivě vybírali ty nejlepší kouty ve třídě a možná by i rádi hned zalezli do spacáků, kdyby je nevyhnala touha pracovat. Pracovat s Jarkou v jejím klubu je totiž za odměnu a pro radost. Vlastně i pro radost druhým. Ze zřejmých důvodů zde nemůže být prozrazeno (ani obrazem ani písmem), co se vyrábělo. Vyhladovělí tvořílci se pak pustili  do hromady jídla od maminek a babiček, s mlaskáním poslouchali pohádky, vyprávěli si vtipy a testovali své baterky, aby mohli se slovy – tady se nedá spát – bez…

Mikuláš u nás letos naděloval štědře. Vyplatilo se nepanikařit, že tak dlouho otálí (pro uklidnění poslal vzkaz, že přijde až v pátek…do klubu). Nikdo netušil, že s takovým dárkem! Paní Mikulášová-Gazdová spustila po ránu dechberoucí představení své Spony –  Kráska a zvíře… a poté všechny vyděsila banda krvelačných čertů, za kterými spěchalo pár konejšících andílků a sám přísný a spravedlivý Mikuláš. Z knihy hříchů přečetl ty nejhorší skutky, kterých se za minulý rok dopustili uličníci, pochválil dobré lidi, vyslechl si polehčující okolnosti a kajícné písničky a rozsoudil, kdo dostane bramboru, kdo perníky a kdo už se do školy nevrátí… Podívat se můžete tady.