V podzimních dnech jsme s dějepisným seminářem nezaháleli. Nejdříve jsme zhlédli výstavu Kouzlení bílou nitkou, poté jsme se vydali na návštěvu depozitáře Muzea Zubří, kde nás provedla paní Erika Ondřejová, a naše dosavadní putování za historií jsme zakončili ve Valašském muzeu v přírodě. Program Co vařily naše babičky nám nakrmil i bříška, jelikož jsme si vyzkoušeli uvařit tradiční valašská jídla. Foto: Depozitář a Co vařily naše babičky

Toho pátečního odpoledne se do dveří třetí třídy vkulily dýně i dýněčky a za nimi vykukovaly děti, maminky a nejmenovaný zdroj přísahá, že se tam zjevil dokonce i jakýsi vzácný tatínek:). Během několika chvil dostaly obyčejné dýně neobyčejné obličeje a některým narostly i vlasy. Mezi slupkami a odřezky bylo možno vysledovat i stopové množství drobečků buchet a jednohubek. Starší děti, které mají obvykle své sourozence na starosti a hlídají je jako oko v hlavě, v důsledku čehož nemají čas na své vylomeniny, se konečně jednou mohly beztrestně vyřádit! Připravily třeťákům stezku odvahy a náramně si to užívaly. Jaké štěstí, že nikdo nezbloudil a nestrávil ztracený a vyděšený ve škole celý…

aneb kdo chce podzim krásný, nechť si ho opatří u bludiček Uprostřed týdne se naši druháci rozhodli pojistit pěkné podzimní počasí navýsost odvážnými skutky. Za šera, hned poté, co obrostli listím, se sešli u vrátek školy a společně doběhli nad tajemný les Březovec. Málokdo ví, že tam sídlí bludné bytosti, které mají na starosti střídání ročních dob. A někdy dokáží být hodně škodolibé a hrůzostrašné! Leč naši odvážní rozdělili se do skupin a vyzbrojeni světýlky a odhodláním, vydali se na děsuplnou pouť. Škála zvuků z hlubin lesa obsáhla zrychlený dech, kvílení a dokonce i dopad tří slz do jemně tlející trávy. Bludičky se jim podařilo uplatit slušným vychováním, chytrým vyřešením…